Jednou takhle večer

... jsem si uvědomil, že život není jednoduchý - bohužel. Ale proč by taky měl? Jedno příslový říká, že každý svého štěstí strůjcem jest. Co je na tom pravdy, ať posoudí každý sám, ale něco asi ano. Jen nevím jak ho mám ovlivnit. Mám pocit, že poslední dobou je můj život samé plácání se ve tmě. Proč? To netuším, kdybych to věděl tak se asi pokusil s tím něco dělat, ale takhle pořád jen tápu. Kde jsou ty doby kdy jsem byl opravdu šťastný - a byl jsem vůbec někdy? Co je to vlastně štěstí? Dokáže někdo definovat, co je to štěstí, nebo kdy je člověk šťastný?

Pořád jen samé otázky, ale odpovědi nikde. A bude jich jen přibývat. Proč jsem vlastně tady, co je cílem mého života? Mám pocit, že většina toho co dělám je špatně, dokážu vlastně něco udělat pořádně? Kdo mi na to odpoví? Nejspíš jen já sám, ale jak a kdy? Zrovna teď ležím v posteli, u nohou mi leží pes, ve sluchátkách tklivá hudba a mě se chce brečet .... co je na tom? Asi nic, jenže mě to nejde a já bych tak chtěl. Škoda, že to ve mě můj otec umrtvil ... ale to by jste ho museli znát. Kéž bych někdy dokázal odkrýt své nitro.... Jenže mám strach. Velký strach a to tak velký, že to nedokážu ani před svými blízkými, možná i proto, že ti mi ublížili asi ze všech nejvíc. Čím jsem si to zasloužil? Svou povahou? Jednáním? Minulým životem? Asi nikdo to nemá v životě jednoduché, každého potká něco a musí se s tím nějakým způsobem poprat. Někdo to přejde a povznese se nad tím, někdo vyhledá odbornou pomoc, někdo hledá řešení v podpůrných látkách (drogy, alkohol) a někdo to prostě nezvládne a sám ukončí své trápení. Proč ale i mě tak často napadají tyhle myšlenky? Ne že bych na to měl, to ne, na to jsem moc velký slaboch (možná naštěstí), ale i tak mě ta myšlenka děsí. Co s tím? Mám někam zajít? Požádat někoho o pomoc? Dokážu to? Když mám takový problém mluvit o tom co je ve mě? Myslím tím opravdu ve mě. Jednou mě zarazila otázka mé přítelkyně, zeptala se mě, jestli mám někoho komu dokáži říct vše.

Bohužel jsem zjistil, že tomu tak není. Je spousta lidí co o mě vědí dost, ale není nikdo kdo by věděl opravdu vše. Ani nevím proč. Stud? Strach? Život je tak komplikovaný .... Snad se to jednou vyřeší a já vše pochopím a dokáži si říct, že vše zlé co prožívám, opravdu bylo k něčemu dobré.

Přeji Vám všem hezký večer a neberte si příklad z mých nálad, ale radši se snažte být pozitivní!

GOOD LUCK IN THE LIFE

Cedavera